Bohužel život není jen o tom být vždy na vrcholu. Někdy máte náladu pod psa a jste na dně. Prosím, berte to s rezervou. Jeden člověk mi dokázal změnit život, dlouhodobě a změnil i mě. Změnila mě láska. Do té doby, než jsem poznala jeho a mé city k němu jsem si myslela, že už jsem milovala. Omyl, měla jsem ráda. Ale on mi vyrazil dech. Zažila jsem jedno z nejšťastnějších období mého života. Milovala jsem ho moc. Udělala bych pro něj první poslední, myslím, že byl pro mě závislostí. Ano, není to to nejlepší, ale bylo to tak. Úplně mě ohromil.
Nikdo nechápal, proč s ním jsem, ale já jen tvrdila, vždyť ho neznáte, nevíte jaký je, proč soudíte od pohledu?
Musím říct, že i já jsem měla dlouho problém s odsuzováním podle vzhledu. Ne podle ošklivosti, ale podle sympatie. Podle prvních dojmů. A je to velká chyba. Sama jsem osobou, kterou hodně lidí "pomlouvá", aniž by mě znali a věděli o mně něco. Tak proč jsem to samé dělala já?
Teď je ve mně jedna velká díra. Prázdno. Všude kolem mě jsou vzpomínky. Ale já je chci ukrýt někam hodně hluboko do hlavy. Do nějaké komůrky, kde se schovají a objeví se, až já budu chtít. Za delší dobu, až se zase budu cítit líp.
Doufám, že i vzpomínky se dají zamknout a jedno slovo mi bude sloužit jako vstupní heslo, aby věděly, že mi zase mohou proplout hlavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat