Dělám špatnou věc?

Zamotala jsem se do téhle situace. A bojím se, že to vůbec nedopadne dobře. Začalo to nevinnou konverzací. Noční nespaní o Vánocích. Nemohlo mě napadnout, že se tak zapovídáme, že si budeme rozumět, řeknu Ti to, co jsem hodně lidem neřekla, ani když je znám několik let.
Tak moc jsem Tě poznala ty jsi měl vždycky vytáhnul na nohy, když jsem byla na dně, když jsem neměla nejlepší náladu. Tak moc mě těší, když ty se mi svěříš se svými problémy. Napíšeš mi, že jsi rád, že si spolu povídáme.

Ale obávám se, že se začínám namotávat. Bavíme se spolu každý den, ale jak dlouho to tak ještě může být? Ty 3 týdny co se budeme moci potkat? Neustále si uvědomuju, že ne všechno, co dělám, je správný. Určitým způsobem se nesnáším za to, že dělám věc, kterou jsem nesnášela, když ji někdo dělal mně. Uklidňuješ mě, že je to v pohodě, ale já mám furt špatný svědomí.
Mám strach, že se začínám dostávat do situace, které se mi vůbec nelíbí. Že zjišťuju, že tebe bych mohla považovat za víc, než jen kamaráda. A ty, když mi napíšeš hezkou zprávu, tak já se tak přihlouple usměju na ten telefon v 1 hodinu ráno a hřeje mě uvnitř krásný pocit. Ale vím, že je to marný. Tak moc si přeju, abys byl šťastný, aby Ti to takhle vycházelo, aby se všechno zlepšilo.

Doufám, že se nepřestaneme bavit ani tak. Jsi můj skvělý kamarád a minimálně tak to chci nechat. Protože v posledních dnech mi přinášíš radost do života a zmenšuješ tu díru, kterou v sobě mám.

Zpět na staré vlně

A zase jsem do toho spadla. Myslela jsem si, že po měsíci jsem z toho už venku. Že už mi to je jedno. Už jsem od toho odproštěná.
Nejsem.
Je to zase zpátky. Teď to zní, jako kdybych brala drogy, ale ne. Tohle je jiný typ. Nikdy bych si nemyslela, že do toho můžu spadnout tak moc. 3x jsem se spálila a spálila bych se znovu a znovu. A to jsem si myslela, že přes poslední událost nejede vlak, že to bylo konečný a teď už budu jen nenávidět. Mám smíšený pocity. Vím, že vrátit se je podle ostatních ta nejhorší věc. Tolikrát jsem kvůli tomu byla na dně. Šla bych tam znovu. Jen za ten pocit, že bych ho zase mohla mít. Proč jsem tak hloupá? Proč si nenechám říct? Co mě k tobě tak táhne? Proč jsem se do tebe zamilovala tak moc, že bych ti odpustila úplně všechno?
Chtěla jsem být zlá. Jednou jsem já chtěla být ta bezcitná, která prostě řekne "Nemáš šanci", ale proč jsem to zase nezvládla? Snaha byla, ano, a velká. Byla jsem na tebe zlá, ale myslela jsem si, že se to nezmění. Řekl jsi mi tolik věcí, některé mě tak moc překvapily. Nebyla jsem z tebe zklamaná. Bylo mi to jedno, je to tvůj život. Ale vidět tě, být s tebou, mluvit s tebou, ale nemít s tebou nic je divný pocit. Neznámý. A ten, který znám, se mi rozhodně líbil víc...