Zamotala jsem se do téhle situace. A bojím se, že to vůbec nedopadne dobře. Začalo to nevinnou konverzací. Noční nespaní o Vánocích. Nemohlo mě napadnout, že se tak zapovídáme, že si budeme rozumět, řeknu Ti to, co jsem hodně lidem neřekla, ani když je znám několik let.
Tak moc jsem Tě poznala ty jsi měl vždycky vytáhnul na nohy, když jsem byla na dně, když jsem neměla nejlepší náladu. Tak moc mě těší, když ty se mi svěříš se svými problémy. Napíšeš mi, že jsi rád, že si spolu povídáme.
Ale obávám se, že se začínám namotávat. Bavíme se spolu každý den, ale jak dlouho to tak ještě může být? Ty 3 týdny co se budeme moci potkat? Neustále si uvědomuju, že ne všechno, co dělám, je správný. Určitým způsobem se nesnáším za to, že dělám věc, kterou jsem nesnášela, když ji někdo dělal mně. Uklidňuješ mě, že je to v pohodě, ale já mám furt špatný svědomí.
Mám strach, že se začínám dostávat do situace, které se mi vůbec nelíbí. Že zjišťuju, že tebe bych mohla považovat za víc, než jen kamaráda. A ty, když mi napíšeš hezkou zprávu, tak já se tak přihlouple usměju na ten telefon v 1 hodinu ráno a hřeje mě uvnitř krásný pocit. Ale vím, že je to marný. Tak moc si přeju, abys byl šťastný, aby Ti to takhle vycházelo, aby se všechno zlepšilo.
Doufám, že se nepřestaneme bavit ani tak. Jsi můj skvělý kamarád a minimálně tak to chci nechat. Protože v posledních dnech mi přinášíš radost do života a zmenšuješ tu díru, kterou v sobě mám.
Žádné komentáře:
Okomentovat